Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prezidenti

První republika (1918–1938), Druhá republika (1938–1939), Válečné období (1939–1945), Poválečné Československo (1945–1948)

 

 

Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci 1918 – 1935)

Tomáš Garrigue Masaryk – Wikipedie

 

  • Tomáš Garrigue Masaryk Často označovaný jako prezident Osvoboditel byl prvním prezidentem Československé republiky. Jeho obratný lobbing v západní Evropě a zejména ve Spojených státech u prezidenta Woodrowa Wilsona přispěl ke vzniku Československa. Jeho zásluhy uznalo v roce 1930 Národní shromáždění přijetím ústavního zákona ve znění: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát“. Zákon nezrušili nacisté ani komunisté.

 

Edvard Beneš (ve funkci 1935 – 1938 a 1945 – 1948)

 

Edvard Beneš – Wikipedie

 

  • Edvard Beneš Beneš byl ve funkci mimo jiné v období Mnichovské dohody a začátku tzv. druhé republiky. Během druhé světové války stál v čele exilové vlády v Londýně. V roce 1948 přijal demisi nekomunistických ministrů a pověřil Klementa Gotwalda sestavením nové vlády. Beneš až příliš spoléhal na sliby Stalina i českých komunistů.

 

Emil Hácha (ve funkci 1938 – 1945)

 

Emil Hácha – Wikipedie

 

  • Emil Hácha Hácha stál v čele protektorátu Čechy a Morava, s jehož vznikem byl výhrůžkami donucen souhlasit. Zejména na začátku války se stavěl proti germanizaci a zasazoval se za propuštění vězněných Čechů. V roce 1945 byl zatčen, zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci.

 

Socialistické Československo (1948–1989), Československá republika (do 1960), Československá socialistická republika (1960–1990)

 

 

Klement Gottwald (ve funkci 1948 – 1953)

 

Klement Gottwald – Wikipedie

 

  • Klement Gottwald První komunistický prezident Československa. Gottwald stál za pučem v únoru 1948. Za jeho vlády proběhla násilná kolektivizace zemědělství a došlo k mnoha politickým procesům. Vyneseno bylo přes 230 rozsudků smrti například nad dr. Miladou Horákovou nebo bývalým komunistickým funkcionářem Rudolfem Slánským. Zemřel krátce po pohřbu Stalina, což vyvolalo řadu konspiračních teorií o jeho možné otravě. Po smrti bylo jeho tělo nabalzamováno a vystaveno v Národním památníku na Vítkově.

 

Antonín Zápotocký (ve funkci 1953 – 1957)

Antonín Zápotocký - Pražský hrad

 

  • Antonín Zápotocký Zápotocký byl v době první republiky odsouzen za organizování generální stávky na Kladensku. Během druhé světové války byl během pokusu o přechod do Polska zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Jedním z nejkontroverznějších kroků jeho vlády byla měnová reforma z roku 1953, jež znehodnotila většinu úspor obyvatel Československa. Známý je také jeho vánoční projev, kdy ještě jako premiér, dětem vysvětluje, že z Ježíška se stal Děda Mráz.

 

Antonín Novotný (ve funkci 1957 – 1968)

 

Antonín Novotný – Wikipedie

 

  • Antonín Novotný Do funkce byl zvolen díky podpoře sovětského vůdce Nikity Chruščova. Během vlády byl často terčem posměchu kvůli své nízké inteligenci. V roce 1960 konstatoval „vítězství socialismu“. Později prosadil novou ústavu, která mimo jiné změnila název státu na Československá socialistická republika. Novotný byl známý svým odporem k sebeuplatnění slovenského národa.

 

Ludvík Svoboda (ve funkci 1968 – 1975)

 

Ludvík Svoboda – Wikipedie

 

  • Ludvík Svoboda Veterán druhé světové války z východní fronty. Jako první komunistický prezident byl zvolen tajnou volbou a ne aklamací. Svoboda se svojí autoritou postavil za reformní snahy Alexandra Dubčeka. Po událostech srpna 1968 Svoboda podpořil zvolení Gustáva Husáka do funkce Generálního tajemníka ÚV KSČ. Po nástupu Husáka k moci se Svobodův vliv zmenšoval a marginalizoval.

 

Gustáv Husák (ve funkci 1975 – 1989)

 

Gustáv Husák – Wikipedie

 

  • Gustáv Husák V padesátých letech byl vězněn, kvůli obvinění z tzv. buržoazního nacionalismu a opakovaně mučen. V 60. letech byl plně rehabilitován. Za jeho vlády byly v období normalizace opět utaženy šrouby totality.
  • Po listopadu 1989 jmenoval „vládu národního porozumění“ a abdikoval.

 

Česká a Slovenská Federativní Republika (1990–1992)

 

 

Václav Havel (ve funkci 1990 – 2003)

 

Václav Havel – Wikipedie

 

  • Václav Havel První polistopadový prezident, disident, dramatik a spoluzakladatel Charty 77 a Občanského fóra. Měl zásadní vliv na prozápadní a demokratické směřování ČSFR a později Česka. Značné kontroverze vyvolal podporou bombardování Jugoslávie, pro které se později vžil termín „humanitární bombardování“. Jako jeden z mála evropských státníků podpořil v roce 2003 americkou invazi do Iráku. Podobně jako u Masaryka byl přijat zákon o Havlových zásluhách o demokracii.

 

Václav Klaus (ve funkci 2003 – 2013)

 

Václav Klaus - Pražský hrad

 

  • Václav Klaus Jeden ze symbolů volného trhu a kupónové privatizace. V 90. letech spoluzaložil ODS. Spolu s Vladimírem Mečiarem stál u rozdělení Československa. Klaus proslul jako kritik boje s globálním oteplováním, odpůrce multikulturalismu a euroskeptik. V lednu 2013 vyhlásil amnestii, která se týkala kontoverzních podnikatelů jako například Františka Chvalovského, Tomáše Pitra nebo manažerů zkrachovalé Union banky.

 

Miloš Zeman (ve funkci 2013 – dosud)

 

Miloš Zeman – Wikicitáty

 

  • Miloš Zeman Miloš Zeman, někdejší předseda ČSSD a premiér ČR se stáhl z vrcholné politiky po své neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2003. Před parlamentními volbami v roce 2010 vznikla strana Strana práv občanů – Zemanovci v jejímž čele krátkou dobu stál. Pěti procentní hranici pro vstup do sněmovny ovšem nikdy nepřekročila. V roce 2013 se Zeman stal prvním přímo zvoleným prezidentem, když ve druhém kole porazil Karla Schwarzenberga. O funkci hlavy státu se uchází i v příštím volebním období.